Proč
Dneska neusnu a nebudu spáti,
slzy si neutru a nebudu se smáti,
já te mela ráda-
a ty jsi to nepoznal,
vzdyt já Te milovala-
tak proc jsi to udelal?
Odesel jsi za jinou-
a me tady nechal tak-
samotnou a zklamanou...
Noc zahuluje černostřbrný plášť a já se musím každý den ptát. Proč musím jít bez tebe spát. Proč nejsi se mnou. Proč tady plakat mám a plýtvat svou něhou.
Proč se zamilovat a lásku prožívat,
proč štěstí pár měsíců zažívat
proč být šťastná abych pak srdce zlomená měla.
Proč pak přijít o všechno pro co jsem žila.
Proč být s Tebou abych nakonec sama byla.
Proč se s Tebou milovat abych o společných chvílích potom marně snila.
Proč srdce láskou plnit abych Tě pak viděla jak v dáli mizíš.
Nechci Tě milovat a na Tebe vzpomínat tak proč mi tolik chybíš?!
Proč si člověk uvědomí co vlastně měl
až když vše ztratil, co je to za úděl.
Chtěla jsem vždy lásku, chtěla jsem jen tebe
a teď tu sedim sama a lituju sama sebe.
Jsi už daleko, myšlenky tvoje jinde jsou,
a já se trápím bez tebe, mojí samotou.
Miluji tě to ti přece víš,
ty jediný mi vlastně rozumíš.
Jenže milovat někdy nestačí,
ty vybral sis život jinačí.
Život beze mě, tak ti je nejspíš líp
se mnou to vše byl jen velký omyl.